vlk falconeri

VLK Falconeri 2015

7.6.2016

… Znám některé neskauty, kteří by snad byli lepšími skauty než určitá individua, která do skautu chodí. …

Přikláním se k odpovědi spíš ano. Jsme každý jiný. Znám některé neskauty, kteří by snad byli lepšími skauty než určitá individua, která do skautu chodí. Každý má co nabídnout, ale důležité by bylo, aby se daná osoba sžila se skautským duchem a nebrala to jen jako zájmový kroužek, kde děti zabaví hrami na dvě hodiny. To tedy za předpokladu, že by měla pro děti dělat pgm a vést akce či schůzky. Na pozici například hospodáře by neměl být problém vzít nějakého neskauta. Ve středisku nám hospodářku dělá jedna maminka od skauta, která se nabídla sama za malou finanční odměnu. Paní v tom zkušenosti má a nikdo do toho nebyl nucen. Myslím, že to jsou dvě mouchy jednou ranou.

 

 

Podle mě skupinu dětí dělá skautským oddílem především dobrá parta lidí, ať už vedoucích tak i členů mezi sebou. Když to srovnám z jinými organizacemi či kroužky pro děti, tak nabízí skauting mnohem pestřejší rozvoj dětí. Většina aktivit nabízí často pouze jednu část, kterou se snaží rozvíjet. Skauting se snaží rozvíjet člověka ve všech směrech, chce mu totiž pomáhat v životě. Skautský oddíl se podle mě vyznačuje především skvělou skupinou lidí, která společně dohromady dobře vychází a společně se snaží být lepšími.

 

 

Podle mě skupinu dětí dělá skautským oddílem především dobrá parta lidí, ať už vedoucích tak i členů mezi sebou. Když to srovnám z jinými organizacemi či kroužky pro děti, tak nabízí skauting mnohem pestřejší rozvoj dětí. Většina aktivit nabízí často pouze jednu část, kterou se snaží rozvíjet. Skauting se snaží rozvíjet člověka ve všech směrech, chce mu totiž pomáhat v životě. Skautský oddíl se podle mě vyznačuje především skvělou skupinou lidí, která společně dohromady dobře vychází a společně se snaží být lepšími.

 

 

Nad otázkou, čím se odlišujeme od ostatních dětských organizací, různých turistických oddílů, kroužků, či sportovních klubů, jsem se zamýšlela už v minulosti.
Došla jsem k závěru, že skautský oddíl podporuje všestranný rozvoj dítěte. Na své by si měl přijít skoro každý – ten, kdo rád maluje, ten, kdo rád zpívá, ten, kdo je mimořádně mrštný, každý má v oddíle své místo. Další věcí, kterou bych na skautském oddíle ráda zdůraznila, je blízkost dětí a vedoucích. Většinou nejsou až tak moc věkově odlišní, vedoucí znají trendy svých svěřenců, ví, co právě letí a o děti se zajímají individuálně.
Pak je tu blízkost k přírodě. Děti jsou na táboře v podstatě pořád venku, ve stanech vlastně jenom spí.
Co hlavně dělá skupinu dětí skautským oddílem, je, podle mě, přátelství. Ve skautu si děti nenadávají, nesmějí se sobě navzájem. Pokud se někomu něco povede, zdůrazní se to na nástupu.
Další znakem skautského oddílu jsou vedoucí. Na stejné úrovni se totiž může octnout někdo, kdo má patnáct let, s někým, kdo už dávno založil rodinu. A přece se vzájemně respektují, i když ten starší má, samozřejmě, o hodně navrch.
Skautský oddíl má být sehraná skupina vedoucích, dětí, které se mají rády a má v něm být ještě něco navíc. Něco, co se nedá přesně popsat slovy, ale co cítíme, když stojíme u závěrečného táboráku a sledujeme své svěřence, jak skládají skautský slib. Něco, co cítíme, když se konečně odhodláme vlézt do studeného potoka, ponořit se až po hlavu a umýt si vlasy. Něco, co cítíme, když celé dopoledne řežeme dřevo, abychom měli dobrý oběd. Něco, co cítíme, když k nám děti přijdou a řeknou, že se jim tábor líbil a že se jim nechce domů. A přesně to dělá skautský oddíl skautským oddílem. Jenom pro to ještě není slovo.

 

 

Každý oddíl a každá skupina je založena na různých pravidlech a povinnostech, které se snaží členové dodržovat. Myslím si, že to je z jedním důvodů, díky nim můžou skautské oddíly fungovat. Najdou se i tradiční akce, jež mám na našem dívčím oddíle velmi ráda. Například: Drakiáda, Chumelení (ohlédnutí za předešlým rokem), volejbal, skautský ples apod. Tato setkání pomáhají ke společnému stmelování.
Další z bodů, který dělá skupinu dětí organizovaným společenstvím, je název celého tělesa, jeho pokřik, vlajka atd.
Domnívám se, že skautský oddíl není pouze o vedoucích a družinách, ale o každém, který se plně věnuje a aktivně zapojuje do dění. Skauting je nejen o rozvíjení sebe samého, ale i o společné práci, a pomoci starších mladším.

 

 

Skautský oddíl se odlišuje od skupiny dětí svým cílem: ideálem, kterému se snaží přiblížit, a také lidmi v něm.
Osobně si myslím, že většina skupin nemá cíl či cíl je jen se pobavit a zaplnit volný čas. Na druhou stranu skautský oddíl (dále jen SO), ten má vyšší cíl, přiblížit se jakémusi ideálu. Žít a být v souladu se skautským zákonem, slibem a ideály. Dalším rozdílem je, že skupina lidí sdružuje většinou lidi podobných věků a skaut propojuje všechny věkové kategorie. Samozřejmě zde fungují družiny, ale pak stejně vše vrcholí na táboře, kde jsou všichni pospolu jako rodina.
V dnešní době čím dál častěji pociťuji další rozdíl mezi klasickou skupinou a skautingem. SO nebo i skaut obecně sdružuje lidi, skvělé lidi, kteří nezapadli do „normální“ společnosti. Sice je to občas pro vůdce, který danou družinu má na starosti větší zápřah, ale myslím, že se to vyplácí. Není snad nic krásnějšího, než když k vidíte pokroky toho dítěte a když vám vysloveně „kvete“ pod rukama a je šťastné.

 

 

To co odlišuje skautské oddíly od jiných skupin, je podle mě společná myšlenka, která vše zastřešuje. Je to parta, která má společné zážitky a tradice, které nezasvěceným nic neřeknou.
Je to blízkost a přátelství mezi dětmi i s dospělými vedoucími. Je to blízkost a sounáležitost s přírodou.
Je to něco co všichni cítíme, ale asi nedokážeme pojmenovat.

 

 

Myslím, že jenom náplň schůzek a výprav. Program, který zahrnuje nějakou skautskou myšlenku. To je to, co zůstávalo, i když byl skauting zakázaný. Třeba když fungoval pod jiným jménem.

 

 

Můj přítel je členem jiné tábornické organizace, přestěhovala jsem se od svého střediska 180 km, takže jsem v současnosti obklopena lidmi z jiné organizace. Jsou to fajn lidi se stejným nadšením dobrovolně vést, dělat tábory, vyplňovat dětem zajímavým způsobem volný čas. Mají stejný cíl dělat svět lepším, vést děti ke vztahu k přírodě, přesto mi tam chybí skauting. Chybí mi celorepubliková propojenost, metodická podpora, kluby fungují velice různorodě, což samozřejmě nemusí být špatně, nemají tak propracovaný družinový systém, nemají ústředí, které řeší otázky výchovy, fungování, vzdělávání. Možná ho mají, ale není vidět, nemá na kluby takový vliv. Nemají historický vývoj, ze kterého se dá čerpat. Chybí mi kroje a mezinárodní rozměr.
Co však je nejpodstatnější, nemají skautský slib a zákon, symboliku, principy, ze kterých vychází, nebo možná je mají, ale nekladou na ně takový důraz. Proto mi přijde, že při své práci nesledují tolik to, čeho chtějí dosáhnout – osobnostního rozvoje. Méně cíleně využívají hry pro učení dětí.
Co dělá skupinu dětí skautským oddílem? Podle mě to, že to není skupina dětí, co si chodí zahrát vybíjenou a pár zajímavých her každý týden do klubovny, ale skupina.